
Metoda outdoor trainingu je založena na zkušenosti učení se vlastním prožitkem, autentickou situací. Propojení emocionálních vjemů a racionálního procesu učení přináší o desítky procent lepší výsledky v následné fázi vybavování.
Různě náročné situace, kterým jsou členové týmů vystaveni, vyžadují zapojení rozhodnosti, důvtipu, pohotovosti, citu pro práci v kolektivu, komunikační dovednosti i schopnost spolupráce jako týmu. Zhodnocení a rozbor těchto aktivit pak ukáže přednosti i slabiny působení jednotlivých členů týmu, týmu jako celku a může posloužit při výběru (assessmentu) nových členů týmů, při stmelování pracovních kolektivů, vývojových skupin. V neposlední řadě slouží k uvolnění, odreagování se a pobavení účastníků akce.
Pro vylepšení týmové spolupráce a podílené týmové atmosféry se obecně nejlépe osvědčuje sebepoznání a poznání ostatních prostřednictvím prožitkových „her“. Tato forma přispívá k pochopení procesů, které v týmu probíhají, odráží rozdělení rolí v týmu a při zpětné analýze ukazuje, co by bylo žádoucí a potřebné na práci týmu změnit, případně co je na práci týmu dobré a vhodné prohloubit či posílit. „Osaháním“ vlastních fyzických i psychických hranic si pak účastníci vyjasní vlastní sebeobraz, případně naleznou možnosti svého dalšího rozvoje. Outdoorové aktivity jsou uvedeny přednáškou o principech týmové spolupráce. V průběhu tréninku jsou pak účastníci postaveni do situací, kdy je zapotřebí srozumitelná vzájemná komunikace, rozhodnost a kooperace všech členů skupiny. Samotné „hry“ jsou následně týmově rozebírány. V případě týmových oudoorových aktivit však v žádném případě není podstatný výsledek. U všech těchto aktivit je důležitý jejich průběh, tedy nikoli dosažení cíle jako takové, ale způsob, jakým se skupina snažila cíle dosáhnout.